Blanče, jasně že vnímají pozitiva. Ne "i", ale především

Ono je to taky těžké: "že jsme občas měnili plány z minuty na minutu" by jedno naše dítě hodně špatně snášelo, protože je "organizované", plánující, dodržující... když bylo v USA v chaotické rodině, tak z toho fakt bylo na nervy (a taky ho pozdě vozili do školy, a to v situaci, kdy ono samo se do ní dostat nemohlo),
kdežto druhé dítě změny miluje a v improvizaci si libuje a nejraději jede "podle pocitu". Takže v naší rodině stylu prvního dítěte se ono cítilo po této stránce dobře, kdežto druhé v 19 opustilo domov jako příliš uspořádaný (včetně očekávání rodičů, že se bude chovat nějak dlouhodoběji předvídatelně, což mu holt není vlastní).