"V čem je horší střídavka než víkendovej tatínek ?"

Pokud není tatínek (nebo maminka) na stejné výchovně-vzdělávací vlně s druhým rodičem, tak z toho může být pro dítě (i pro jednoho z rodičů) peklo.

Ani s těmi víkendy to není jednoduché, když třeba dítě hraje na hudební nástroj, nebo se připravuje na přijímačky, nebo musí mít nějaký konkrétní režim (třeba kvůli SPU) a druhý rodič nejen nespolupracuje, ale třeba to i rovnou bojkotuje – dítě ani nemusí být autista.

Že moje děti s víkendovým tatínkem slušně hrají na piano a jsou na 8G, je malý zázrak, který moje děti, některé jejich učitele i mě stál hodně sil.


Rovnou říkám, že ve střídavce by(chom) nic z toho nezvládly/i – a připadalo by mi to vůči nim naprosto nefér. Prostě by jim to odřízlo některé vzdělávací možnosti. A to nemluvím o tom, že by to odnesly psychicky.

(Pravidelně se vracely domů v neděli večer se zpožděním, strašně špinavé, nemocné a bez úkolů, nevěděla jsem jestli dřív psát úkoly, zjišťovat, jestli ty lupy ve vlasech jsou jen špína nebo i lupénka, mýt, usušit vlasy, kontrolovat, jestli se to vymylo, uspávat, aby ráno vstaly. Pořád dokola jsem vysvětlovala v hudebce, že každý druhý týden nemůžou 3 dny za sebou cvičit vůbec a 4. den jsou tak unavené, že se k pianu nedohrabou, ať se na ně učitel nezlobí a nakládá jim úkoly střídavě.
Kvůli SPU jsem jim musela neustále hlídat a upravovat režim. Teď jsem sice orvaná jak maminka Dášenky, ale vidím, že se to vyplatilo, a že už to jsou i ony schopny ocenit).


Střídavkové děti v mém okolí na to většinou doplatily. Než třeba tatínek zjistil, že nestačí zvítězit nad maminkou u soudu a hodit děti babičce, dítě ve škole propadlo, vrátili ho do školky atd. Nebo dítě píše úkoly jen s maminkou, otec došel do školy vysvětlit, že škola úkoly zadávat nesmí. Na logopedii chodí jen jeden z rodičů, druhý má sice dítě polovinu času, ale náhlé zhoršení prospěchu hází na druhého rodiče. U větších dětí třeba jeden povolí modré vlasy (druhý zakáže), druhý povolí očkování proti covidu (první zakáže).

Znám nyní už 18leté dítě ze střídavky, které souhlasí se střídavkou, ne proto, že by mu vyhovovala, ale proto, že oba rodiče na něj mají právo, takže je to takhle spravedlivé. Školu si vybralo podle toho, co je jednodušší, protože ví, že v případě potřeby by mu pomohl jen jeden z rodičů. Dodnes se léčí s jistou estetickou a funkční deformací způsobenou zanedbáním péče (nechci specifikovat), kterou rodiče neřešili, "protože jim to nikdo neřekl" a mysleli si, že když bude něco potřeba, vyřeší to ten druhý.

Jediná střídavka s pozitivními ohlasy, o které vím, je ta u Monty