Autočas věnuju už pár let hlavně audioknihám. Původně mě inspirovala jedna matka ze sousedství, která teda jezdila vlakem a ve vlaku doučovala, připravovala na přijímačky a na IQ testy (její plán B bylo pro všechny děti Mensa gymnázium). Pak jsem postupně zjistila, že jsem asi jediná, kdo neučí děti v autě. Sem tam něco jsem tedy formálně vytáhla.

Ale audioknihy jsou bezva. Třeba Lišku Bystroušku by asi jinak moje děti neznaly. Aktuálně sjíždíme Marcela Pagnola (dětem se moc líbí) a rozčiluje mě, že v češtině asi neexistuje Zola – Břicho Paříže.

(Naštěstí mi audioknihy v autě nevadí, ale osobně jim dávám přednost při natírání.)