Cimbur, v tomhle bych předpokládala, že můj rozhodovací proces bude mít několik vrstev. Takže v té první bych se primárně obrátila na někoho, koho dobře znám, důvěřuju mu a vnímám ho jako morálně konzistetního a důveryhodného. A nemusel by to nutně být člověk konkrétní profese, která má, reálně či zdánlivě, k řešení morálních dilemat blízko.

A teprv potom bych třeba přemýšlela o profesionální pomoci, v tomhle případě bych za nejvhodnější profesi považovala etika. Shodou náhod mám jednu etičku mezi nejbližšími přáteli, takže by se mi to možná slilo s tím prvním bodem, ale možná by to bylo něco z oblasti, kde bych potřebovala třeba další náhled, tj. napadají mě vdalší, které znám z jejich profesního hlediska a které bych si asi ve složité situaci dovolila kontaktovat.

Kněze ani psychologa primárně za lidi specializované z titulu profese na řešení morálních dilemat nepovažuju, takže ty bych kontaktovala tehdy, pokud by pro mě byli morální autoritou ne profesně, ale lidsky, tj. vlastně ta první vrstva.

Eventuálně bych pak v dalších vrstvách, podle povahy dilematu, probrala problém z určitého úhlu i s právníkem (pokud tam potenciální právní rozměr je), a pak s psychologem, aby mi poradil, jak mé rozhodnutí potom citlivým způsobem vůči osobám "z dilematu" uplatnit.