Knedli, to ti závidím, já jsem velký stresař i nervák. Bohužel si umím dobře představit, co vše se může stát během několika vteřin.
Ale ještě dodávám, že jsem vždy měla 28 dětí ve třídě zapsaných. A nikdy asistenta.
Navíc cestovat znamená riskovat ranní vytížené spoje,přestupy často u metra a dlouhé eskalátory, na které některé děti neumí nastoupit. A když už tam ty děti máš, máš prostě dlouhou řadu dětí, ke kterým se nedostaneš. A kolem nich proudí další lidé. To, že se už kolegyním stalo, že řidič metra prostě zavřel a jel - půlka dětí venku a půlka uvnitř - naštěstí s 1 učitelkou tam, i venku....no to už ani nemyslet. Nebo dítěti zapadne noha mezi metro a perón třeba. Takže ano, vyhýbáme se tomu. ALE teď mám trochu méně dětí. Jsou v MHD velmi zdatné. I když běžné vycházky vypadají stylem "zoo na útěku". A MÁM MOŽNOST VZÍT S SEBOU ASISTENTA.
Tudíž si umím představit, že cesta prostě klapne. A ve 3 lidech je to o něco menší průser.
Jinak běžné reálie z občasných akcí, či běžných vycházek za ty roky: hravé strčení kamaráda do silnice (jen sranda přece). Zásadně některé děti nezastavují u přechodu, a to jsou velké děti. Dítě se sebere a odchází kamsi, zkusí to 3x aniž by ti bylo ochotné vysvětlit proč a kam míří. Všimneš si ho jen náhodou (mezi 40 - 60 dětmi na programu holt je živo). A hlavně zkušenosti, že některé děti vlezou kamkoliv,seberou cokoliv, sáhnou na cokoliv. Takže já nejsem nadšený turista.
Leč kombinace snížení počtu dětí a 3.osoby z doprovodu a schopnost v klidu zvládnout eskalátory mě dost uklidnila.
Takže jo, vím, že tohle je celkem dobrý skóre a docela ráda vyrazím někam mimo bezprostřední okolí.