Když pominu hluboké pravdy, které sem napsala Palác, tak lyžování se školou naprosto chápu a patří tam.

Některé či mnohé děti (dle místa a socio-ekonomické úrovně školy) tak mají jednou za život možnost si zkusit něco, co je pro ty ostatní běžné. Jít do divadla. Něco si zazpívat. Poslechnout si Smetanovu Vltavu a něco od Mozarta. Postavit se na lyže. Vlézt do bazénu. Atd.

Po tom týdnu si průměrný začátečník sjede nějakou přiměřenou sjezdovku, zařádí si se spolužáky a i ti méně zdatní se plácáním po sjezdovce vytrhnou z šedé školní rutiny a mají pak na co vzpomínat.

A že je to běžné na drtivé většině škol v ČR, tak děti z celé republiky sdílejí podobnou kulturu a vzpomínky.