Bohužel. Stát platí tak jak platí, takže se nějaké zlepšení personálních stavů nedá očekávat. Hrozná práce, velký stres, málo peněz, nízká prestiž. Fakt se to dělat nedá - vlastní zkušenost. Jako bonus se člověk stydí za to, co a kde dělá, protože přece všichni vědí, že se úředníci jen válej, nic nedělají a to vše za nadprůměrné platy. Z osobní zkušenosti mohu říct, že jsem se nikdy tak nehonila, nenervovala a nebyla tak buzerovaná, jako státní zaměstnanec. Na průměrný plat jsem ani nedohlédla. Zato povinné zkoušky, školení, plnění zbytečných tabulek - to bylo na denním pořádku. Píchačky a hlavně nepřijít ani o minutu později, jinak písemné odůvodňování s podpisem vedoucího...
Pro ohrožené děti by bylo záchranou, kdyby se mohly angažovat neziskové organizace, když OSPOD nemá kapacitu. Těch lidí tam je mi líto, ale není z toho cesta. Jen odejít, to byla velká úleva.