Vítr z hor,
"Mají snad ještě méně ochoty zabývat se nemocemi dětí než ti předchozí, když je dítě nemocné, dají mu "kapičky" a šup s ním do školky.
Matky už nechtějí být tak uštvané, chtějí si vydělat peníze a odpočinout si. Umějí říkat ne, rády nechají dítě ve školce – a jdou si zacvičit, na kafe, nebo si udělají volný den.
Tím nechci říct, že jsou zrovna matky horší než otcové. Ne. Ti to už dělali dávno. To jen ty ženské už toho mají plné zuby, umějí říkat ne a není jim žinantní děti někam odložit, zvlášť, když ze všech stran slyší, že je to pro ty děti dobré."

Keď ja nevidím riešenie. Ak by som bola na OČR každý tretí týždeň (a to je pri viacerých deťoch ešte možno aj optimistický interval), tak aký prínos by som mala pre zamestnávateľa? Zatiaľ sa snažím mať pri chorých deťoch čo najviac home office, ale to je na hrane zvládnuteľnosti, takže áno, keď sú ako tak zdravé, sú v škôlke niekedy aj do zatváračky, lebo dobieham to, čo som pri deťoch doma nestihla.

A celkovo, ja s dnešnými rešpektujúcimi výchovnými štýlmi hlboko súhlasím, ale netreba si zatvárať oči pred tým, že stačí náročnejšie dieťa a je to o vyhorenie. Zvlášť pre matku. Ťažko potom odsudzovať, že keď už má dieťa v škôlke, tak sa ho neponáhľa vyberať hneď po obede, ale radšej si zájde k tomu kaderníkovi.

(Zdôrazňujem, že moje najmladšie dieťa išlo do škôlky v 4 rokoch, ostatné ešte neskôr, a nikdy som nedala do škôlky dieťa s teplotou.)