Jo, ty řeči, co rodina vede okolo těch dárků...

Ségra četla Školu malého stromu, kde indiáni dávají dárky třeba na práh domu, aby je dotyčný našel. Inspirovala se a dala mámě dárek myslím na polštář. Máma se urazila, že jí nebylo poctivě popřáno, že takhle žádný dárek nechce. Ségra brečela.

Tchyně zas trvala na tom že když člověk rozbaluje dárek, ostatní to musí sledovat, následně tchyně zahuláká "to dostala kosatka ode mě", vyškubla mi to z ruky "nech to kolovat" a bylo.

U nás se to dává na hromadu, jakože od ježíška, děti rozdávají a rozbaluje se průběžně. Tohle ale tchyně neakceptuje a jen co poodejdu do kuchyně, tajně mi vtiskne tašku.

Moje máma zase další vánoční dny slídí, co kdo od koho dostal. Obtelefonovává rodinu, např. kdo dal tu knížku tátovi. v průběhu roku pak zase volá, že nám něco dala a chtěla by to půjčit k přečtení kolegyni v práci.
Táta mi zas po týdnech vyčítá, že se moje děti málo radovaly z jeho dárků (potřetí dal to samé).

Věci, co mě nejvíc mrzí, sem ani psát nebudu. Jo, to dávání dárků je občas jak přadení pavoučích sítí. Kdo ty sítě přade, tahá za nitky a číhá na ty, co se do nich chytli.