Neznámá, děkuji Žel už mám na odpis obě kolena Takže poslední roky už opravdu žiju jako starý člověk, který přemýšlí, kam jít pěšky, kam dojde, kde si sedne a odpočine..., kdy si můžu dát léky od bolesti, abych nepotřebovala nikam jet autem, abych nepotřebovala "hlavu", protože mi to po lécích nemyslí. Bez trekových holí už chodím jenom do práce, jinak s nimi chodím všude. Tady v místě jsem stále už 3 roky v pořadníku a stále nic, tak jsem dostala jako dárek k Vánocům od manžela operaci v Praze (za sponz. dar) - vidím, že ani jemu nevyhovuje, že už spolu nechodíme ani na procházky... Teď (za týden mám termín operace) jdu s jedním a hned, jak to půjde, tak u stejného doktora s druhým. Bojím se, těším se... pocity mám všelijaké, ale asi převažuje to těšení se na to, že aspoň jedno koleno bude dobré. I když, jak mi říká operatér nečekejte zázraky vzhledem k tomu, v jakém stavuje je to druhé