Jo, manžel se taky pokaždé vrací a kontroluje, jestli je auto zamčené (vždycky je).
U dcery je to spíš řada drobností a malých rituálků, které jí lehoučce komplikují život a jsou zaměřené na její osobní komfort (např. úplně stejně utažené tkaničky od bot). Bohužel toto chování u ní trvá už delší dobu, takže jsme na jaře i o jejím častém pití do jisté míry přemýšleli jako o novém "zlozvyku" - než se nakonec zjistila ta cukrovka.
Jinak děkuji za komentáře, asi v´potřebuji ujištění, že v tom nejsme sami, zkusím s ní o tom víc mluvit, hledat cesty a možná i tu nemocniční psycholožku.