"klidně objedu blok, abych zkontrolovala, jestli jsem zavřela garáž... (vyjedu autem, zmáčknu ovládač, počkám, až se garáž zavře, odjedu, po 50 m si nejsem jistá, jestli jsem to udělala, objedu blok, abych se mohla podívat, že dveře jsou zavřené, a pak teprve odjíždím...)"

Tohle mám taky. Ale já právě nečekám, až se zavře, spěchám a zmáčknu a jedu a koukám, abych někoho nepřejela nebo do někoho nenabourala při couvání.

Zapomenu to proto, že to dělám automaticky a nejsem si jistá, zda jsem to tlačítko zmáčkla, obvykle, když mě něco rozhodí. Uvidím sousedku, někde běží kočka ve chvíli, kdy vyjíždím a to mi odvede pozornost od toho si zapamatovat, zda jsem tlačítko zmáčkla. Taky hraje roli to, že to je minimální námaha, kdybych vrata zavírala ručně, tak si to mozek bude pamatovat jistě.

Blbý je, že se už párkrát stalo, že vrata zůstala otevřená a nepřišla jsem na to já, ale někdo mě upozornil. A nikdy po vyjíždění. Spíše naopak, při jiné činnosti, např. jsme se špatně domluvili, kdo kudy půjde, kdo je zavře nebo jsem prostě někudy vyšla na předzahrádku, s tím že se vátím garáží a nevrátila, šla jsem dveřmi a zapomněla garáž otevřenou.

Tak to u sebe ani nepovažuji za OCD, i když sklony k tomu bych taky mohla mít, i v oblastech hygieny v restauraci apod. Důležité je nenechat to rozjet, bych řekla. Jednou jsem jela kolem bloku zkontrolovat tu garáž a mluvila jsem u toho s osazenstvem v autě a znovu si nedala pozor při průjezdu, zda je garáž zavřená, tak jsem jela podruhé. To už jsem si říkala, že jsem cvok.

Dobré je nezacyklit se v rituálech, hůř se z toho dostává. Takže je dobře, že to bude dcera zakladatelky řešit dřív, než později.