Už roky se synem horko těžko zvládáme školu (lze tady dohledat má starší témata), má diagnostikovány poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie), PO 3.stupně. Navštěvujeme nebo máme za sebou PPP, dětského neurologa, SVP, dětského psychologa, školního psychologa, výchovné poradce ve škole už ani nepočítám.
Od září je na nové škole, ovšem problémy přetrvávají – nesoustředí se na výuku, vyrušuje, dle učitelky vydává v hodinách různé zvuky, hraje si s předměty, odchází z místa, kreslí si obrázky místo zápisu. O přestávkách je divoký, pravidelně poznámky o nevhodném chování a porušování školního řádu. Upozorňuji, že není žádný šikanátor, nikomu neubližuje, záměrně neničí majetek školy.

Doma je jako úplně jiné dítě, nemám problém s respektováním autority rodiče, poslechne v podstatě vše, co mu řeknu (uklidí, pomůže otci při práci na zahradě, stará se o zvířata, dodržuje termín vycházek, není drzý…) Když se společně učíme, musím ho několikrát „napomenout“, ať se soustředí, jinak začne koukat z okna, sledovat kočku, hrát si s pastelkami…
Ze školy (z minulé a nyní i z té nové) mě neustále bombardují, ať mu „domluvím“, ať dává pozor, že se s ním nedá pracovat, že zlobí, že se nedá učit v takové třídě. Už jsem byla tento školní rok 2x „na koberečku“ vyslechnout si, jak to s ním mají těžké a ať to řeším – jenže veškeré domácí domluvy a případné restrikce jsou úplně k ničemu. Doma mi odkýve, že bude sedět a dávat pozor a druhý sen opět mail od učitelky, že si něco kreslil a hrkal místo zápisu a ať mu konečně domluvím…

Poslední kapku tomu nasadili v SVP, kde mi sdělili, že je v podstatě jediná možnost umístit ho do výchovného ústavu na dva měsíce… Když jsem s tímto nesouhlasila, okamžitě pracovnice vyrazily do protiútoku, byla jsem označena za nespolupracující matku, bude informována škola a mám očekávat, že dítěti bude přidělen kurátor a bude mu pravděpodobně nařízena ústavní výchova soudně. Toto na mě včera vyštěkla do telefonu s tím, že pokud ho do toho ústavu nedám, tak už k nim ani chodit nemám a mám prostě čekávat problémy… Když jsem namítla, že doma bez problémů funguje, že problémy jsou jen ve škole, tak mi namítla, že je ale vůbec nezajímá, jak funguje doma (takže je úplně jedno, že dítě žije ve funkční rodině), že většinu času tráví ve škole a tam prostě musí poslouchat a basta a v tom ústavu ho to naučí. Zkusila jsem ještě navrhnout, že by ho třeba měl vidět dětský psychiatr, mám podezření že má ADHD, ale to se mi skoro vysmála, že nám nepomůže žádný psychiatr, ale jen ústav, jinak nám přeroste přes hlavu. Nám….

Přiznám, že jsem se z toho v práci seriózně složila. Doma jsem musela manžela zadržet, aby tam nejel okamžitě osobně, protože by taky mohl skončit v poutech.

Jako já uznávám, že mám asi zkreslený pohled matky, ale opravdu patří do výchovného ústavu jedenáctiletý kluk, který neusne bez plyšáka, doma bez problémů funguje, nekrade, neopíjí se, nepere se, nikomu neubližuje, jen má prostě problém ve škole? A myslíte, že byla hrozba úřednice opravu reálná?

P.S. - školní psycholožka mi řekla, že ze mě cítí naprostou frustraci a rezignaci vůči školství a celému systému...diví se mi tomhle někdo?