Reakce rodičů našeho žáka na poznámku, že neustále chodí po třídě, ať mu domluví, byla, že to určitě nebylo neustále, občas si zajisté i sedl. Všech 5 škol, na které chodil, bylo k ničemu, učitelé blbci. Sami si s klukem doma nevěděli rady, zlepšil se doma až nedávno, chodí k nim nějaký speciální pedagog nebo co, který je vyškolený na děti s problémovým chováním. Škola si takového člověka bohužel nemůže dovolit, asistentky pedagoga ani učitelky v tom nemají výcvik. Jako já jsem hodně tolerantní a ve VV mi nějaký pohyb nevadí, ale toto je extrém. A přiznám se, že mám ambice spíše věnovat čas tomu, abych uměla rozpoznat talentované a nadané děti a patřičně se i jim věnovat, než se vzdělávat v práci s nezvladatelnými jedinci. Ano, snažím se zlepšovat a vzdělávat v metodách udržení kázně (a těmi nemyslím práskání bičem a řvaní), ale studium práce s dětmi s poruchou chování pro mě není na prvním místě. S nadanými dětmi se u nás (v ČR) pracuje mnohem méně než s ostatními, jsou v lepším případě považovány za úlevu (on si všechno zvládne sám a já se můžu věnovat těm, co to nezvládají), nebo je za obtížný hmyz, který otravuje otázkami a domáhá se informací, což zajisté dělá, aby zesměšňoval učitele. Mám dceru na 8G, tam se snad předpokládá výskyt takových jedinců, přesto mi bylo řečeno, že "už je teda vidět, že je na tom tatínek líp, už se začíná projevovat. Neustále se snaží strhávat na sebe pozornost dotazy, které sem nepatří." (Ty nemístné dotazy byly, zda do pravěkého umění patří sochy na Velikonočním ostrově a do jaké doby teda patří.) Mám pár žáků, u kterých mám "podezření" na matematické nadání, stačí mi vidět projevy ve VV a občas matiku suplovat.