Delete,
ano, malý kolektiv by byl nejúčinější... u nás selhal ten druhý stupeň, kdy ve třech ročnících bylo 1200 žáků... svým způsobem chápu, že neměli čas a prostor na to, vyjít vstříc (ale imho se ani nesnažili)...
Virtuální výuka na druhém stupni u nás fungovala tak, že děti měly dvě tři hodiny výuky denně, kterou teda musely "odsedět" u počítače - což uznávám, že pro dítě s poruchou pozornosti by byl velký problém (ten učitel nemá zpětnou vazbu, nevidí, jestli si dítě u toho hraje na telefonu nebo jestli tam vůbec je) - no a zbytek se dělal částečně samostatně, částečně online, ale vlastním tempem (třeba test se musel udělat do půlnoci v pátek - ale jestli to dítě dělalo v úterý v osm ráno, ve čtvtek v poledne nebo v pátek v deset večer, to už bylo jedno). Oproti systému, že dítě dřepí šest sedm hodin denně ve škole a PAK dělá doma úkoly a přípravy, jsme ušetřili spoustu času -sobě i dětem.
Ve škole je skutečně spousta organizačního balastu - stěhování, přípravy, zapisování do třídnice, čekání na to až si "všichni otevřou učebnici" atd. Navíc ve škole v tomhle množství žáků se všechno dělá na povel a děti jsou mikromanagované - "teď si vemte tužku", "teď si otevřete knížku" - navíc si nemůžou vybrat že třeba písemku z matiky raději napíšou v deset dopoledne, když jsou čilí a neunavení - musí to psát v osm ráno, protože to je holt hodina matiky - i když nejsou plně probuzení, mají hlad nebo je jim zima nebo tak...
Ono se to nezdá, ale tohle vynucování tupé poslušnosti, je hrozně kontraproduktivní snad pro VŠECHNY děti - vůbec se nenaučí to, jak si rozvrhnout práci, ale ani o věci sami o sobě - kdy se jim nejlíp učí nové věci, kdy se nejvíc soustředí, kdy raději budou dělat mechanické úkony, kdy jsou nejkreativnější a tak.