Monam jak já tě chápu matky jejichž děti odpovídají na dotazy co by si přály "nevím" by sem ani neměly přispívat
U nás hlavně ta starší, v podstatě mívá na rok až dva už vyčerpané vánoce, narozky i svátek, případně lepí i vysvědčení apod. kolik toho všeho chce.
Svátek má na podzim a přála si 2 dárky v hodnotě 13 500 Kč. Proběhla diskuse na téma, že svátek = většinou květiny a bonboniéra. Ultimátum v podobě, že si vybrat musí jen jedno z toho a i přesto nás to bude stát 7 tisíc nebylo přijato s nadšením ala rodiče jsou zlatí koupili mi to, ale s ksichtem jak jsme hrozní, že druhý dárek musí odložit na jarní narozeniny.
Já jsem tedy ten typ, který drahé věci dává zásadně většinou na tyto akce typu narozeniny apod. příčí se mi darovat dítěti lyže/kolo/mobil/tablet/permici na koně atd. "jen tak".
Takže chápu a nepomůže podle mě nic než prostě občas říci ne, ale vím přesně co a jak ti tam chybí ta radost a pochopení od dítěte.