Vranice, v tomhle směru je náš syn dost podobný - někdy mám pocit, že kdyby nedostal nic, tak mu to snad ani nevadí...naposledy opravdu jásal nad různými komponenty k dřevěné vláčkodráze, poslední jsme dokupovali cca v 9 letech... Od té doby si většinou přál třeba nějakého plyšáka, přímo určité konkrétní zvíře a aby bylo co nejpodobnější skutečnosti. To bylo ještě v pohodě. Poslední velký jásot u stromečku byl asi před 4 lety, když dostal svojí první kameru, ostatní dárky šly tehdy úplně stranou. Z kapesného si potom koupil stativ (a později ještě další, když se mu ten první rozpadl). Když kamera po 3 letech začala zlobit, tak jsme k Vánocům pořizovali další, nic jiného vlastně nechtěl. Ta původní ještě taky jakž takž drží, používá ji na fotky a točí na tu novější.
No a od té doby vlastně nikdy neví, co by si přál. Mám pocit, že mu k životu stačí kamera, stativ, mobil a notebook. Jediné, co každý rok vymyslí, jsou akorát paměťovky do kamery. Letos dostane ty paměťovky, pár vlakových drobností typu podložka pod myš, hrníček do sbírky, tradičně jako každý rok kalendář s vlaky, tričko a polštářek s oblíbenou lokomotivou a rukavice na natáčení a focení venku - takové ty s ustřiženými prsty, jak se přes ně překlopí ten vršek a jsou z toho palčáky. Z těch bude mít myslím fakt radost.
Na jaře mu bude 15 a vůbec netušíme, co vybrat za dárek, možná mu přidáme na nový noťas, šetří si na něj z kapesného - no a to je další věc, on má dvě stovky na měsíc a neutratí z toho prakticky nic, výjimečně si koupí nějakou drobnost na výletě s kroužkem, ale málokdy. A výjimka byla, že si letos přidal na nový mobil k narozeninám. Ten původní ještě fungoval, ale byl už dost pomalý a pokukoval po novém.