""Jedno dítě je už od malička mamonář. Miluje peníze, drahé věci, pořád řeší co bude mít až bude velkej a tak." Manom, nezlob se, ale myslím si, že to o výchově dost je. Malému dítěti je jedno, jestli má kolo z bazaru nebo za desetitisíce a pak asi záleží, jak dál přistupujete k penězům a k tomu, jak moc luxusní věci jste ochotni dětem koupit."

Ja nevim, jestli je to o vychove. Myslim, ze nastaveni (nebo geny?) vychovou moc nepredelas. Moje sestra je treba strasne setriva. Spoustu veci si nekoupi, i kdyz na ne ma, protoze ji pripadaji drahy. A jsou to i docela normalni obycejne veci. ja si kupuju to, co chci. a na co mam, samozrejme. A nekdo jiny si zas koupi i to, na co nema.

Syn je zas takovy divny "kolenovrt" . Ne, ze by byl lakomy, to vubec ne. Ale proste ma rad svoje penize. At uz si je vydela nebo je dostane v kapesnym nebo treba od prarodicu. Uz od malicka si je syslil, nejdriv v nejaky pokladnicce, ted uz na uctu. Chodi na brigady a pozoruje, jak mu tam utesene pribyvaji. On si ani nechce nic koupit a na nic zvlastniho nesetri, proste je chce mit . Jeho nej okamziky jsou, kdyz nastradanou hotovost vklada do bankomatu a presouva na ucet . Pritom to fakticky k nicemu nepotrebuje, ma vsechno, nic nechce (ze by treba nejak nadmerne utracel nekde v OC, to vubec). I kdyz na druhou stranu, kdyz propadl elektricke kytare, tak se v utery rozhodl, kterou chce a v patek naklusal do obchodu a utratil 17 tisic za kytaru a ruzny dalsi kramy k tomu. Pak byl teda trochu smutny, o kolik se mu zmensilo konticko, ze prisel, jestli bysme mu trochu nepridali

Tohle ja treba vubec nechapu - mit radost z penez, ktery mam na uctu jen proto, ze je tam mam. Kdyz uz, tak mam radost z nejake te veci, co si za ty penize koupim. Ale manzel rikal, ze on to ma taky tak - tak asi ty geny, nebo nevim.