" je možná na místě mu aspoň část peněz odkládat a dát mu je časem na něco jiného. I kdyby tímhle způsobem mělo jedno dítě dostat nějaké peníze na prahu dospělosti"

hm, tohle je ale těžké... kdyby měli rodiče kompenzovat sestřino školné i mně a starší sestře, nemohli by si to už dovolit... to, že jsme v té době už měly školu za sebou, byl ten důvod, proč si to školné mohli dovolit a upřímně sestřino školné vidím (tenkrát i dnes) jako důležitější než cokoliv, co bych od rodičů mohla chtít třeba já... absolutní spravedlnost prostě neexistuje a i to by se děti měly učit od malička...
jak potom srovnáš, že v období prvního dítěte máš třeba víc peněz než později? nebo opačně? vést si účetnictví? započítávat inflaci?
já si nějak myslím, že je třeba zachovat rovnováhu mezi dal a má dáti, ale to vůbec neznamená propočítávat finanční výdaje... každé dítě má své potřeby (finanční, časové, tělesné, emocionální...) a ty by se rodič měl snažit víceméně uspokojovat, vždycky v závislosti na konkrétním dítětem... tak jako je jedno mazlivé a druhé nekontaktní, tak jim přece nebudu odměřovat pomazlení nastejno, aby měly jistotu, že je miluju oba stejně... s penězi je to pak stejné