Čtenářský deník byl problém i pro mě, přestože jsem odmala knihomol, prostě mi nebavilo číst něco, co je povinné, většinou jsem to někde obšlehla. Dneska už naštěstí povinně nečtou předepsané knihy, mají na výběr. V praxi jedno naše dítě čte hodně /ale až poslední dva roky/, druhé vůbec, to raději ta videa nebo audioknihy, protože mu skáčou písmenka. Jakmile je nějaká kniha zpracovaná jako audio nebo film nebo divadlo, tak je to výhra a hned si jí píše na seznam k maturitě a pokud si to musí přečíst, vítězí rozhodně pdf knihy. To čtoucí dítě vyhledává zásadně co nejsilnější papírové knihy, žánry co jdou teda zcela mimo mě, ale tak to nevadí, z hovoru slyším, že jí to rozšiřuje slovní zásobu a dělám si naději, že časem sáhne i po něčem hodnotnějším. K vánocům nechce nic, krom haldy knížek, které si sama vybrala. Ona si tedy knihy půjčuje v knihovně a pokud se jí líbí, tak teprve koupí domů do knihovny /po mně to nemá, já kupuji hned/.