Vzpomněla jsem si, že syn měl takový divný čtenářský zvyk: když si nějakou knihu mimořádně oblíbil, byl schopen ji přečíst třeba desetkrát za sebou, znovu a znovu. Musela jsem se trochu ovládat, když na mou otázku co čte, odpovídal stále stejně. A nechtějte vidět, jak ty oblíbené knihy vypadaly.
Ale je fakt, že mám stejný divný filmový zvyk - dívat se na některé filmy stále dokola, třeba desetkrát, dvacetkrát, než mě to konečně přestane bavit. Asi taková trochu dočasná závislost.

Jinak ten syn, který svého času nechtěl číst, měl divný flek na posteli. Až po čase mi došlo , že je natavená matrace od lampičky, jak si čte tajně pod peřinou, když už má dávno spát. A v deseti letech si v knihovně půjčoval Shakespeara.
Na doporučení rodičů jsem čtenářsky nikdy moc nedala, ten rozdíl generace je prostě znát. I když jsem postupně třeba k jejich typům i došla a dozrála. Všechno má svůj čas, i čtenář.