Pobavilo mě, že na webu MŠMT je text o kodexu, ale z této stránky se na samotný kodex nějak nejde dostat (nebo jsem to nenašla). Nevadí, googlit umím.

Za sebe pozoruju obrovskou proměnu ve zdravotnictví (nejen) u mladších lékařů. Pacient jako partner, kterému lékař nabídne různé možnosti léčby a podá k tomu dostatečně informací, včetně rizik, vedlejších účinků...
(bohužel teda v zoufalém kontrastu se staršným chováním sester, ale snad jsem měla jen smůlu).

K čemu jsou tyhlety kodexy. Tyhlety dokumenty můžou pomoct, pokud vedu lidi v jejich práci. Třeba při směřování práce, komunikaci zaměstnance, v dilematických situacích. Párkrát jsem to použila, když podřízený řekl: "tohle dělat nebudu", nebo v momentě, kdy zaměstnanec nesouhlasí s rozhodnutím klienta a neumí se s tím vyrovnat.

Mé nejstarší dítě se dostalo na školu, která s vlastním kodexem aktivně pracuje a je to znát, víme, kterým směrem to učitelé táhnou, co je pro ně důležité předávat dětem, jaké preferují metody, atd. A i učitelé tím i operují a může to být pro ně oporou, když je na třídních schůzkách nějaký rodič, co se najednou probral a začne dělat chytrolína.

Já teda dělám v jiném oboru, kodex máme snad od konce devadesátek, + firemní kodex, tak nevím, co je na existenci učitelském kodexu tak šokujícího. Jestli je tenhle učitelský adekvátní a lze se s ním ztotožnit, nechám na učitelích.