Můj táta si v Tuzexu kupoval elektroniku a hodinky. Bony si kupoval od zahraničních montéru od nich z fabriky. Maminka občas sehnala bony od kolegyně, která měla tetu v západním Berlíně. Ta mi jednou začátkem 70. let přivezla čokoládu Milka, naprostá bomba. Jinak jsme v Tuzexu nenakupovali, bylo to tam drahé, takže naši nechtěli zbytečně utrácet za luxusní potraviny, kosmetiku nebo oblečení. Já si tam koupila džíny Super rifle za 80 bonů , jeden bon za 5,50 Kčs. Od vexlaku jsme bony nekupovali, měli jsme strach, že nám prodají falešné nebo prošlé, ony totiž platily jen omezenou dobu.
Eso bylo koncem 80. let, byly tam příšerné fronty a potraviny tam byly drahé. Pamatuju si, jak nám tchýně, ač celý život přísně dbala na zdravou výživu, koupila jednou párky a nábožně řekla: To jsou párky z Esa!