Mončičáka jsem měla malého hnědého, moc mě to nebralo. Céček jsme pár měly, nosily jsme je hrdě na poutkách riflí. Džínsy pro nás byly běžné kalhoty, posílala nám je teta z Kanady a strýc z NSR. Ale ségra toužila po doktorských kalhotách, co měly zapínání na boku. Prudila s tím jak posedlá. Digitálky prodávaly cikánky na Čalově, měly je poschovávané v podprsence: "Kúptě digi, chcete digi?" Pořád se obezřetně rozhlížely po esembákách, když je zmerčily, šup s digitálkama do výstřihu a daly se na úprk. Měly jsme na ruku i na krk na řetízku. Strýc z NSR nám poslal propisku s digitálkama, tu mi zabavila učitelka dějepisu a následně "ztratila".
Co si pamatuju, nejvíc jsem toužila po knížkách. A po deskách s Davidem a s Modern Talking . Zápaďáckých tašek, hader, žvýkaček nám chodily balíky, nebylo toho tolik, že by nám to bylo lhostejné, balíky jsme milovaly, ale hadry mě až tak nebraly.