Irmi, je to moc smutné, ale psa už nezachráníš, nezbývá, než se se situací smířit, výčitky nemají žádný smysl. To už spíš bych všemi silami přemýšlela, jak pomoct dceři, i když je dospělá. Např. jestli by se mi nepodařila přes někoho získat kontakt na dobrého odborníka, zajet za dcerou si popovídat, pozvat ji na delší návštěvu (netuším, co je reálné, případně co už jsi zkoušela) ... A samozřejmě je důležité starat se o vlastní zdraví, snad ses od toho odborníka dozvěděla něco užitečného? A vzít tu práci, přeju Ti, ať se ti tam líbí, i když zezačátku to určitě bude taky stres, jako každá změna. Drž se.