Prarodiče od otce nevím, u mamky se zřejmě seznámili v Sokole, nebo na nějakých národních slavnostech Čechů žijících v Berlíně. Hodně silně udržovali českou identitu a moc se s Němci nekamarádili.

Otevřeli si v Berlíně obchod s textilem a galanterií. Babička byla z rodiny dobře postavených výrobců nábytku pro obchody na zakázku. Vždycky vzpomínala jak otec-mistr nadával učedníkům, když před lakováním prošel truhlářskou dílnou s bílou rukavicí a našel prach. A podlaha se musela polívat vodou. Děda byl z rozvedené rodiny, ale maminka vlastnila velký byt a měla ekonomické a účetní vzdělání (mezi WW1-WW2). Jenže měla kořeny v židovské asimilované rodině. Měli jsme doma fotky jak v č. a sokolských krojích vítají čs. družstvo na olympiádě v Berlíně 1936.

Takže před Mnichovem raději jako ČS občané uprchli do Prahy jedním z posledních vlaků před uzávěrou hranic při mobilizaci. Tatínka babičky jako předsedu národnostních spolků Němci uvěznili, maminka se musela hlásit jako náčelnice Sokola na policii. Sokol Berlín a spolky zlikvidovali. Babička s dědou odešli do Prahy a našli si na Vinohradech byt, kde jsem se po letech narodil. A o 5 a půl měsíce "Hitler přišel za nimi". Natěstí se podařilo novému partnerovi a pak manželovi prababičky v Č. zakrýt její a dědečkův židovský původ při přepisu matričních dokumentů. Byl podnikatel a měl pobočky i v Berlíně, takže věděl včas, co bude.