My jsme hodně divadelní rodina. Dceru jsem brala na dětská představení už od dvou let, vždycky vydržela sedět a koukat a každá pohádka ji uchvátila. Na území našeho města nám nesmělo uniknout jediné dětské představení. Dneska je dospělá a divadlo miluje pořád, akorát má poněkud jiný vkus než já. Snažíme se zajít do divadla každý měsíc, nejdéle ob měsíc. Jenže v poslední letech jsme hodně rozpačití z dramaturgie v našem městském divadle. Co je tam nový ředitel, obklopuje se lidmi, se kterými asi holt nesouzníme a většina uváděných titulů nás jednoduše neláká. Navykli jsme si jezdit do Prahy a do Brna, tak je výběr, ze kterého nás přechází zrak. Až cérence závidím, že jde příští rok do velkého města na vejšku a může si obrážet divadla, co jí časové možnosti dovolí. Ale já divadlo i hraju s ochotníky, takže jsem saturovaná takto.