"úplně se mi otevřely oči a já zjistila, že s manželem jsem jen ze zvyku. Doma se separujeme, nebavíme, jemu stále pípá mobil, vím, že se vídají, pracují spolu. Nebýt toho kamaráda s výhodami, tak je ze mě zombie. Samozřejmě se chci rozvést, ne kvůli milenci, nemiluji ho a vím, že spolu nikdy nebudeme."

Neodsuzuju tě, v podstatě nikomu neubližuješ, ale buď opatrná co se týká provalení nevěry směrem k dětem. Okolí je neskutečně všímavé.
Jen mě zarazilo, jak jsi psala "jsem s ním ze zvyku" a o kousek dál "tak je ze mě zombie". Nevím teda, jestli tě ta manželova nevěra předtím bolela, nebo ne, jak velký zásah to pro tebe byl? Zjistilas, že ti na manželovi vlastně nezáleží, anebo tě to hluboce ranilo?
Jestli je ten milenecký sex dobrý, ze srdce ti ho přeju. Pokud ti to zvedlo sebevědomí, tak to přesně splnilo svůj účel. Nic si vyčítej, tys první ránu vašemu manželství nezasadila. Pokud manžel odmítl komunikovat o svém paralelním vztahu v práci, o záchraně vašeho manželství, je dost přirozené a lidsky pochopitelné, že ses zařídila po svém.

Toužíš (třeba jenom podvědomě), aby se tvůj manžel o tvém milenci dozvěděl? Cítila bys nějakou satisfakci?