"Všechny pohádky nesly nějaké poučení a reflexi poměrů a problémů doby, kdy si je lidé tvořili."
už se delší dobu chystám, až bude konečně to moře času, že si přečtu nějakou knihu o interpretaci pohádek. Párkrát jsem na to narazila v knihách Heinze Petera Röhra, kde je nějaký jednoduchý pohádkový příběh a pak interpretace,psychologická, co vše se v něm skrývá Teď zrovna koukám, , že existuje kniha Za tajemstvím pohádek od B. Bettelheima.
Anebo, od autorky Marie-Louise von Franz, která se tím asi zabývala celý život, interpretací pohádkových příběhů, archetypů,a jak se nesou celým lidstvem , jak v různých kulturách tytéž příběhy mají různé variace. Jak vidím v úvodu, autorka hodně zdůrazňuje právě emoční stránku věci, to , že pohádky měly zapůsobit emocemi, které v posluchačích vyvolaly. Ne rozumovým výkladem. A že různým pohádkám dávají děti přednost v různém věku - asi stupně vývoje - např. že malé děti raději příběhy o zvířatech, než o princeznách a čertech. Že různému věku odpovídají různé pohádky.
no, těším se, až na ty knížky dojde, ale asi to hned tak nebude
K tématu - norskou Popelku jsem právě shlédla, a připadala mi taková "bez šťávy". Sice tam byly obdobné situace a dialogy, ale jako by se z pohádky stal jen popisný příběh. Nebo že by to bylo proto, že neznám ty herce a tak mi postavy připadali nevýrazné, neslané nemastné ? až na macechu, ta mi vzhledem připadala spíš jako sněhová královna