Přidat odpověď
Ta vojna byla fakt na hlavu a to píšu o demokratické vojně a vojně, kde jsme byli na výcviku jen VŠ a SŠ s nástavbou (velitelský záložní kurz). Čili lidi řekněme od 21-27, čili přeci jen o něco menší paka než čerství 18, co vylezli z učňáku.
Takže v druhé půlce jsme už jezdili buď do okolí domu, nebo aspoň normálně chodili ven a na víkend domů. Ale prostě ten režim, kdy člověku velí někdo s IQ 90 a pomáhají mu lidi s IQ 95, píšete za něj na PC odvolání proti hodnocení, že je blbej, když fakt je. Pomáháte mu řešit situaci, kdy ho okradla rodina a je ve výkonu rozhodnutí. A pak prohlásí, že když ho udělají náčelníkem anglické učební skupiny a dostane rozkaz, tak se anglicky naučí do 6 týdnů. Když zjistili, že nemůže velet ani VŠ, co si velí sami, tak mu fakt svěřili kombinaci výcviku řidičů a angličtiny. Ten anglickej učitel mu furt zdrhal z kasáren, protože kšeftoval s autama, protože dělal kurz na civilního pilota a potřeboval spoustu peněz.
Takže se tam fakt chlastalo každý večer, kdy se šlo ven. Pamatuji si, jak jsme zapíjeli se spolubojovníky 100 a 50 do konce. Přišel jsem do hospody, že jim aspoň jedním pivem pomohu. Schoval jsem pásku velitele lítačky (hlídky kontrolující vojáky) z uniformy, pomocníci schovali pásky a bodáky-dýky: "Dobrý den, prosím jedno velké pivo" - byl jsem v zápětí poučen, že tam bylo 5-6 zbytečných slov.
Vzpomínky na Beroun.
Předchozí