Tak nejíst nebo jíst, co chci, pít alkohol, víkendy trávit naprosto bez dohledu s partou pro naše neznámých lidí....to vše jsem mohla....měla jsem doma hodně svobody a volnosti, podle toho, co tu od některých čtu, omezení bylo jen v tom, kdy jsem musela přijít domů ve všední dny, kdy jsem šla druhý den do školy.

Možná i díky tomu jsem neměla potřebu se později, když už jsem byla i podle data narození dospělá, se proti našim nějak vymezovat. Jediná změna nastala v tom, že jsem si rozhodovala i o těch všedních dnech.

Konkrétně, někdy v 16 letech jsem si našla jeden country bar, zavíračku měl v jednu, poslední trolejbus jen v půl druhé, doma jsem byla ve dvě. Setkání probíhala ve středu, takže ve středu jsem doma řekla, že přijedu ve dvě a že budu v tom country baru...

Do 16 let jsem třeba musela být doma do osmi, pokud se nedomluvíme jinak. Takže když jsem chtěla jít do kina, tak jsem řekla, že jdu do kina a přijdu do desíti. A OK. Víkendy jsem měla nekontrolované úplně, v pátek jsem odjela, v neděli se vrátila.

Po maturitě se vlastně nic nezměnilo . Jen už jsem tedy jen hlásila, kdy se doma objevím, aby s tím počítali třeba na víkend s jídlem, ale jinak nic.