"nejkrásnější moje poviňka je po sudetských Němcích. KVete spolehlivě každý rok a nevyžaduje absolutně žádnou péči. Na suchém, chudém místě, ve stínu ořechu."

Stáňo, taky máme ještě nějaké dědictví po odsunutých Němcích, x stromů, obrovský ořech pochopitelně, některé ty stromy jsme nechali prostě ze sentimentu, ten Němec ze třicátých let, co dům postavil a zahradu založil, měl za ženu Češku-Sokolku...