konzervo, pozor, tohle "tak" a "tedy" a "omluvuju" nepatří do běžného provozu... to jsou jen rodinné hry, kdy fakt nejde o omluvu, ale spíš přátelské špičkování, kde se na omlouvání jenom "hraje"...
Pro příklad: chci zaparkovat podél (což mi tak úplně nejde, nevidím hrany vlastního auta, nemám na to odhad), dítě "to nedáš, máš tam málo místa", já "to dám, to půjde", dítě "nechceš to zkusit jinde, třeba bude lepší místo" - mezitím se mi povede fakt zaparkovat, vítězně se na dítě podívám a řeknu "tak a teď se omluv za své pochyby o mém umění parkovat, a šupem, nebo tě vysadím a domů jedeš busem", načež dítě "tak já se ti teda omluvuju, no... tentokrát ti to vyšlo"... oba víme, že mě podcenil, ale taky oba víme, že se mohlo stát, že to nedám ani na potřetí a vztekle pojedu hledat jiné místo (a smysl toho je, že jsme oba uznali své pochybnosti - já přijetím nedůvěry s humorem, dítě omluvou s humorem)