půlko, jsem starší než ty (77) a taky u nás doma se o věcech asi víc mluvilo, od malinka nás učili, že co se říká doma, neříká se venku - ono se to netýkalo jen politiky, ale obecně soukromí, naši dost věcí řešili před námi, takže třeba i vztahové věci jiných příbuzných, sousedy a tak - udrbaní rodiče prostě musí naučit děti držet venku pusu
ono šlo i o hodně věcí kolem jejich práce - voják a poštovní úřednice - holt nebylo dobré, abychom něco vynášeli ven
zakázané knížky se u nás objevovaly na cyklostylech, u písniček to bylo různé - něco jsem znala z domova a věděla, že jde o "trezorovky", mnohem víc jsem toho znala od táboráků a netušila, že jsou zakázané (a zjistila až po revoluci)...