Přesně - ten prostřední díl byl pro mě hroznej - ona, děcko v 18, takže v nějakejch 40 letech už obě děti "z domu". Vždyť byla mladší, než já dneska, nebyla povinná už kolem nikoho skákat, a celý její život byl v práci uklízet, doma koukat na telku.

A taková byla v tom mládí krásná, vystudovala gympl, takže úplně blbá asi taky nebyla...

A - v té době bylo relativně běžné mít děti kolem 20., takže ani nějaký ten "stres" z toho, že "zničila jsem si život" mít taky nemusela...
Vlastně byla na úrovni mý matky, ta měla taky děti (nás) 21-24 let, kolem 40. už byl jen nejmladší brácha na střední... A rozhodně nežila takhle strašně rezignovanej život a to na nás taky byla strašně dlouho sama...

A v tom úplném mládí, všimli jste si, jak naprosto přesně kopírovala slova svojí matky? Používala úplně stejný formulace...

Chlap mi přišel normální - holt děcka v nezralém věku... Ale fakt strašně šikovnej - nízkoenergetickej barák v době, kdy se to ještě zdaleka "nenosilo", vlastníma silama..., jazyk se naučil sám tak, že mohl pak tlumočit...

Je jasný, že jim to manželství nemohlo vyjít, rozhodně nebyli kompatibilní. I mě překvapuje, že jim to vlastně vydrželo tak dlouho.