Jsem zodpovědná tak nějak pořád stejně, hodně naštěstí, protože nejsem pečující typ.
Zodpovědnost mě nutila snažit se, dělat všechno kolem mimin, co si o nic ještě neumí říct, dokonale.
A to bych zvládla i v 15, v 18 jsem měla a starost 25 pacientů, tak jedno mimino by bylo jednodušší, ale nadšená bych z toho nebyla

Od 17 a půl jsem s manželem, nepřipadá mi to nezralé, společnou domácnost od 18 let. Ale my jsme si 8 let užívali naprostou volnost. Když nebyly banány, tak jsme je prostě nejedli, když se nám nechtělo vařit, šli jsme do restaurace, po plese prospat celý den, neměli jsme za nikoho zodpovědnost, tak jsme proplouvali.

Děti jsme měli pozdě, na tu dobu, až po revoluci, kdy už všechno bylo a měli jsme i dost peněz. Za socialismu to muselo být hodně těžké.