Dokonce musel tehdy třeba i roky pracovat pro určitý podnik, pro který se vyučil. Můj otec,když už měl manželku a děti, se snažil sehnat práci, kde by mohl pracovat poblíž, ale Pozemní stavby, pro které se vyučil, ho prostě nepustily. Takže v našem ranném dětství jezdil domů z ubytoven jen na víkendy, a mamka byla na 3 děti přes týden sama. Dokonce i když si táta přivedl do podniku náhradníka, kamaráda, který měl zájem tam pracovat, tak nebyl "propuštěn". Náhradníka teda vzali Otci se podařilo uvolnit, a najít si práci v blízké fabrice - být denně doma -až po třicítce, když nám už bylo 9 a 7 let.