"A ZÁKLADĚ ČEHO určíš, kdo co a jak bude (potřebuje) dělat???"

To záleží na tom, kde se pohybuješ a co učíš. Ale v zásadě to dělám ta, že všem poskytuju vše a sleduju, co komu vyhovuje. Děti pracují dobře a jsou spokojené, když práce odpovídá jejich schopnostem. Takže zařazuju úlohy různé úrovně a vidím, že někdo se s náročnější úlohou pere a chce ji vyřešit, zatímco jiný si ani nepřečte zadání, ale když dostane sloupeček příkladů, tak ho má správně. No a někdo vidí sloupeček a je zoufalý, že to nezvládne, tak hledáš, jestli je problém v množství nebo v tom, že potřebuje pomůcku...

Taky s dětmi dost mluvím, ptám se, v čem je problém. Ony často vědí, i když to třeba neumí pojmenovat, ale s tím mohu pomoct, když jim nabízím možnosti.

Hodně si teda pamatuju. Prakticky o každém dítěti, které jsem učila, nebo i o dětech, o kterých se mluví na ped. radách. Na druhém stupni znám všechny jménem, na prvním stupni podle jména aspoň tuším, do které patří třídy.

Při přípravě ale neřeším úplně konkrétní děti, to jen nějakou dobu třeba ty ukrajinské, že jim to člověk překládal, ale jinak mám vymyšleno na každou část hodiny právě ty tři úrovně....něco, co chci stihnout se všemi, a k tomu, co když někdo neudělá, tak nevadí. No a pak úlohy nad rámec. Většinou náročnější. Jak jsem tu psala o těch pracovních sešitech na M, tak tam jsou úlohy třech úrovní a tu nejvyšší právě k tomuhle využívám. A taky už vím, kdo je dělat nebude, i když by na ně měl, a kdo se o ně bude pokoušet, i když na ně nemá. Při výkladu ukazuju několik cest, vycházím z logiky, nechávám děti přijít na způsob řešení, pak jim to jen uhladím, aby to bylo matematicky správně...a nechávám je jet, jak potřebují. A ti, kdo neví, nebaví je to, nebo jim chybí to logické myšlení, tak chodí po jednom k tabuli a jedeme příklad po příkladu a zkouším různé způsoby, jak co říct, jak co vysvětlit....

U tebe to je těžší v tom, že se děje všechno jakoby najednou. Ale řekla bych, že i tam je důležité si to rozškatulkovat a prostě se každou chvíli zaměřit na něco jiného. Nejde o to za každou cenu se věnovat jednomu konkrétnímu dítěti. Ale když víš, že to jedno dítě potřebuje třeba víc rozvíjet nějakou oblast, zaměříš ty činnosti na to a pracuješ klidně s celou skupinou. Ale protože to pro ty ostatní není tak obtížné, zvládnou toho dost sami, můžeš v tu chvíli tu pozornost zaměřit na to konkrétní dítko. Ono je nereálné se v 25 členném chumlu věnovat jednomu. Ale můžeš tomu jednomu přizpůsobit činnost tak, aby se tím zabavili i ti ostatní.

Vím, že tohle jsou takové obecné cancy, asi bych potřebovala vidět konkrétní situaci a konkrétní děti .