Evelyn, tchýně, to je něco jiného. Babička byla maminčina matka a žily tak spolu už hodně dlouho. Maminka se dobře učila, byla chytrá a šikovná a babička chtěla, aby vystudovala vysokou školu. Maminka se vlastně jen učila a babička se starala o domácnost a po večerech a nocich na černo šila. Za protektorátu musela ale být totálně nasazená do zbrojovky . To babičce nevyhovovalo, pracovala rychle a dobře a kazila jim normy, tak ji uklidili do skladu. Babička byla jemná vzdělaná dáma, umělá perfektně německý a maďarský, v životě nepoužila hrubší výraz než jejda. S dělníky ve fabrice si nesedla, byla nešťastná. Jakmile bylo po válce, zůstala doma. Ačkoliv se s dědečkem rozešli, nikdy se nerozvedli, takže mohla být doma jako žena v domácnosti. Maminka maturovala v r. 1942, hrozilo ji, že bude muset do Reichu, babicka přes nějakou svoji zákazníci upichla maminku do jakési školy pro sekretářky , čímž ji zachránila život (měla jít do Hamburku, kde hodně totálně nasazených Čechů při bombardování umřelo.) Maminka pak po válce za cala chodit do práce a babičku zivila, aby se nemusela vrátit do nenáviděné továrny. I VŠ si udělala dálkově, i když ji přijali původně na denní studium. Babička se proto starala o domácnost a přivydělávala si šitím na černo (nebyla vyučená švadlena, šít se naučila v továrně na vojenské uniformy, kam jako třináctiletá nastoupila na začátku první světové války a pracovala tam celou válku.) Když maminka začala chodit s mým tátou a blížila se svatba, maminka řekla tátovi, že má jedinou podmínku a to tu, že s nimi bude vždy bydlet její matka, nikdy ji neopustí a bude se o ní vždy starat a to i finančně. Táta s tím neměl problém, měl babičku velmi rád a ona jeho a když pak umřela, bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem ho viděla plakat.