Marně přemýšlím, jestli na nějakou moji životní zkušenost pasuje výraz "zklamání".
Možná, když mi v pěti letech řekli, že neexistuje Ježíšek a dárky nadělují příbuzní
To mě fakt zklamalo, že to kouzlo byl podvod.
Od té doby asi nevěřím na kouzla a nemám být z čeho zklamaná.
Idealismus se samozřejmě v mnoha směrech přetavil v životní realismus, ale to bych nenazvala zklamáním, to je prostě postupné pronikání do fungování světa.
Průběžně asi pořád žasnu, jakých úrovní hlouposti a nízkosti dosahují někteří lidé, ale to mě nezklamává, to mě jen fascinuje.