Mám to nachlup stejně jak Cimbur. Problém je ale ten, že já jsem narozdíl od většiny lidí zde na rodině (jak tak čtu ostatní příspěvky tady) opravdu toxická. Veškeré svoje vztahy s ostatními lidmi, které by se mohly nazývat kamarádskými, dokážu z minuty na minutu naprosto zničit a na těch troskách už se nedá nic znovu vybudovat. A vůbec nezáleží na tom, jaký je ten druhý člověk charakterově nebo jestli to vyšumělo (k tomu v drtivé většině ani nestihne dojít) Tak většinou opouštím známé já v okamžiku, kdy si uvědomím, že už mi jsou blíž a že by mi jejich případný odchod dokázal ublížit. Už jsem bohužel ve věku, kdy nic víc než povrchní vztahy nenavážu, takže jsem se vědomě rozhodla nikomu neničit život a jsem bez přátel. Tím si můžu být jistá, že nikoho neopustím a nikdo neopustí mě. Smutný příběh. Vím, že budu mít strašně zanesenou karmu, ale prostě to je něco s čím mi nikdo nemůže pomoct.. Už to tu takhle nějak doklepu a doufám, že v příštím životě budu lepším tvorem