Ropucho, píšeš "Možná bys měla primárně pracovat na tom, aby silné emoce vyvolávaly jen opravdu výjimečně situace, které za silné emoce stojí." ...Bohužel musím souhlasit s Barbar, to prostě nejde. Vím o sobě, že jsem prostě emotivnější člověk. Zlepšují to ta antidepresiva, tak myslím, že až se trochu zaléčím a ta psychika se třeba za čtvrt roku zklidní víc, tak to třeba bude lepší. Každopádně svoje přátele už otravovat nechci a budu se snažit to nedělat. Upřímně se teď, když se mi to rozleželo, cítím jako otravný hmyz. Svěřila jsem se s tím kamarádovi, se kterým si vzájemně posíláme zprávy denně (dlouholetý kámoš). A on mi napsal: pro ty pravé přátele toxická nejsi. To bylo hezký. Ale uvědomuju si, že ten, který mi dal najevo, že už jsem prostě "moc" je taky pravý přítel, jen to má nastaveno jinak. Ale už to to přátelství poznamenalo a já budu mít ostych mu jakýkoliv svůj problém napsat, svěřit se. Takže se obávám, že to půjde tak či tak trochu do kopru.