Kroniko,
děti rychle zvládly latinku a základní komunikaci v češtině tak, aby mohly být a fungovat rovnou ve třídě a českými dětmi. No a pak je to prostě na tom, že nezačínáš tím, že do nich nadrtíš ze všeho nejdřív vyjmenovaná slova. Primární je, aby rozuměly. A nejlepší je, když jsou jazyku co nejvíc vystaveny. Třeba u syna v sedmičce se ukrajinské děti velmi rychle zapojily i do české gramatiky, bral se nějaký rozbor vět a děcka pochopily principy. Jasně že neumí "být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek...", ale podmět, přísudek apod. normálně pochopily (protože to lze normálně aplikovat i na ukrajinštinu, je to přece jen slovanský jazyk, má s češtinou dost podobných jevů).
A přijde mi, že to mělo dost velký přínos i pro české osazenstvo třídy, když se porovnávalo, co jak je ve kterém jazyce atd. Rychle se navzájem skamarádili, a jsou normálně zapojení do mimoškolního života.
Takže ty vyjmenovaný slova se třeba naučí AŽ NĚKDY (až budou česky umět TAK dobře, že to bude relevantní). Ale i bez toho mohou teď porozumět, o čem se mluví v přírodopise, v zeměpise i ostatních předmětech a tím si tu češtinu pořád dál rozvíjet.