Angrešt, já jsem zjistila, že toho potřebuju k životu poměrně málo. A že mi to dělá radost. Je to osvobozující. Už od počátku celý ten proces… po ničem netoužit, pak to neskladovat, neudržovat, neopravovat, nereklamovat. Taky neřešit kam s tím, když zjistím, když to nepotřebuju.

Ale chce to opravdu přemýšlet, co potřebuju, nebo zdali touhou po něčem neuspokojuji nějakou jinou potřebu. Jakou. Jak bych ji mohla uspokojit..

Neměla jsem to tak vždy. Byl to proces. A co je fakt, snáze se k tomu dojde, když člověk nemá nouzi.