Psal jsem to z jedné strany, z druhé je třeba, aby matky, zvláště samoživitelky dělaly, co mohly, aby jim děti nezasahovaly do práce. Tj. zaplatit si chůvu, domluvit se se sousedkou, přestěhovat se do blízkosti rodiny apod. A pokud možno, nebýt samoživitelka. Blbý, což, ale ono to zaměstnavatele fakt nemusí zajímat. A systém prostě příliš nepodporuje jednorodičovské rodiny, pokud musí být rodič hodně doma. To končí totální bídou a chudobou.

Do jisté míry se to v práci snese, ale jen v nějaké rozumné míře. Sofistikovanější zaměstnavatel by to pak udělal správně, například tak, že by to řešil v odměnách, které má v moci. A platil podle výměru jen zaručenou mzdu (to je něco jako minimální, ale s přihlédnutím k platové třídě). A nedalo by se mu nic vytknout.

Na druhou stranu, žena často v MŠ zažívá situace, kdy dítě přijde jeden den s teplotou, zelenou rýmou a kašlem. Zavolají rodiče, ti nakvašeně (někdy) přijdou pro dítě. DOporučí mu návštěvu lékaře, nebo aspoň vyležet a druhý den ho tam mají znovu. Nebo je podezření na nedoslýchavost, poruchu zraku, má hnusný zánět spojivek, dítě potřebuje logopeda, PPP atd. Rodiče na to školka upozorní - a - nic.

Kolegyně byly v rámci projektu před kovidem v jiných zemích, např. ve Španělsku. Jednak je tam plat učitele MŠ velmi slušný a jeho vážnost ve společnosti také. Ale zároveň jeho slovo je v doporučeních svaté, a pokud by to rodiče nesplnily, tak se o ně velmi silně začne zajímat sociálka. Navíc si to nikdo nedovolí.

Nevím jak tohle dilema skloubit dohromady...