knedli, miluju ten sklon malých dětí k morbidním věcem
nejkrásnější vyznání lásky jsem dostala od nejmladší dcery někdy ve školkovém věku - ležely jsme spolu ráno v posteli, ona mě objímala a říká "takhle už tě budu držet pořád, už tě nikdy nepustím... i když budeš vstávat, i když půjdeš jíst... i když umřeš... a až umřeš, budu si tě pořád držet, i až budeš jenom kostra..."
taky se pak dlouho zaobírala myšlenkou, co bude "potom" a moc ji nadchlo, že je možné nechat tělo zpopelnit a pak vylisovat diamant, už si naplánovala, do jakých šperků si nás nakonec nechá osadit
(což teda upřímně znechutilo nejstarší dceru, která jí důrazně zakázala takhle případně naložit s jejím tělem
)