S tou panenkou Matesem jsi mi připomněla, jak jsme potkali mužova kamaráda, který ani nevěděl, že je muž otcem, vezli jsme starší v kočárku, už seděla, zrovna celá v růžovým (měli jsme všechno poděděné, takže barvy se moc neřešily, ale ten den se to zrovna sešlo), kamarád jásal, tak ty jsi táta, a co to je, muž říká z legrace kluk, jmenuje se František, a kamarád se nadšeně naklonil nad tu růžovou holčičku a zvolal srdečně Nazdar, Ferenc!