Taky ten citát nemám ráda.
Víc jsem s ním souzněla jako mladá holka, kdy jsem v tom viděla tu výzvu k zábavě a užívání si života, aby to teda stálo za to.
Jako dospělá se cítím víc omezená v tom, co chci - nemůžu teď hned jet do Paříže, ale ještě x hodin budu sedět v práci, pak pojedu leda tak domů a tam budu uklízet. A těším se, že tam bude můj muž a moje dcera a že budeme spolu v další, zcela obyčejný všední den.

A kdybych měla posledního půl roku a věděla to, zcela jistě by to vliv mělo. Vykašlala bych se na práci, byla se svou rodinou, zkusila ještě stihnout něco z toho, co mě láká a opravdu bych se snažila dořešit své věci, nakolik by to bylo možné.