Já bych to vyhodila. Dokonce bez výčitek svědomí. Ke strejdovi jsi vztah neměla, vlastně jsi ho neznala. Tvůj táta k němu vztah měl, tak si něco na památku nechal, ale bylo to důležité pro něj, pro tebe už ne.
Bohužel všechno jednou končí, je to tu na Zemi tak zařízené a je dobré to přijmout a srovnat se s tím. Občas se člověk musí s něčím rozloučit, v tu chvíli i své trochu zatvrdit, vybrat si, co je pro něj důležité a podstatné...
Mně máma dala fotky naší rodiny, svoje, babičky, bráchů, když byli malí.., abych je spálila v kotli. Něco jsme si samozřejmě nechali, ale ten pocit, když bráškův dětský obličej hořel v plamenech...
Už jsem v životě vyházela hodně památečních věcí, nechala jsem si jenom zlomky, jinak bych byla zavalena věcmi a "památkami". Jo trošku to bolelo, ale už je to pryč, jako bude jednou pryč všechno.
Když si vezmeš, na kolik generací máš doma nějakou památku ...? Hodně sil