Náš taťka nám celé rodině dal nesmírný dárek. Už cítil, že umře, zorganizoval a korigoval totiž naše dělení obrazů po dědečkovi. My jsme věděli, že to dělá s myšlenkou na to, že tu dlouho nebude. Ale on nedal znát, jak je mu zle, vydržel do sestřiných padesátin, kde se sešla celá rodina, všichni si s ním aspoň chvilku popovídali. Jindy chodil spát nejpozději ve 22 hod., ten den vydržel do 1 ráno, odešel spát, až to skoro končilo. A za 3 hodiny ho odvezli do nemocnice, kde po 14 dnech v umělém spánku zemřel. Všichni jsme si ho užili v poslední den vědomého života